Vaše papírová vizitka může mít nyní i svou originálnější kopii. Nechejte si vytvořit její dřevěnou variantu. Rozměry jsou stejné jako u klasické vizitky. Dřevěné vizitky nabízí přírodní materiál a především originální design. Další výhodou je jejich vysoká životnost. Jejich tloušťka je přijatelná, a je proto možné uspořádat je mezi ostatní vizitky. Kromě vizitek je možné použit také vyrobit třeba netradiční dřevěnou pozvánku, dárkový voucher, PF nebo slevové karty, prostě, cokoliv vás napadne. Také je možné použit dřevo na výrobu krytu na mobilní telefon. Široká škála vzorů a skvěle vypadajících ilustrací vytváří na dřevu luxusní dojem, který předchází všem tištěným a potisknutým krytům, či samolepkám na mobilní telefony. Dřevo vypadá na mobilním telefonu velice luxusně a přináší kousek přírody do vašeho každodenního života. Zůstanete tak stále v kontaktu s něčím, co se jen tak neokouká. Navíc zde máte možnost vytvořit si vlastní vzor na míru. Tím bude Vás telefon originální kousek, který vám může každý jen závidět. V listopadu 2011 byla výroba těchto VIZITEK ukončena. 

V roce 2013 jsem dal dohromady projekt Dřevěné pexeso. Jde o jediné dřevěné pexeso na trhu s vaším originálním potiskem. Na stránkách www.drevenepexeso.cz stačí jen vybrat vaše vlastní fotografie pro potisk pexesa, nahrát je na náš server, vyplnit doručovací informace a cca do jednoho týdne Vám objednané pexeso dorazí!. Balení obsahuje 32 dřevěných koleček o průměru 6 cm a tloušťce 4 mm, které jsou polepeny motivy z vašich fotografií. Vše je uloženo v dřevěné krabičce o rozměrech 20x14x4 cm s vlastním zámečkem na uzavření. Horní víko krabičky je polepeno vaší vlastní fotografií s jednořádkovým textem. Udělejte radost svým nejbližším: manželce, milence, partnerovi nebo třeba i dědečkovi a babičce nebo vašemu šéfovi. Složte si pexeso s vaší hudební, sportovní nebo taneční skupinou. Vytvořte si pexeso s vaším zvířecím miláčkem, nebo z vašich cest či dovolených. V listopadu 2011 byla výroba tohoto PEXESA ukončena. 

Korektury jsou součástí mojí práce, ale na jednu si přeci jenom vzpomínám víc. Dnes už se moc korektur „přímo na papír“ nedělá, většinou je vše zaznamenáno pouze formou poznámek do PDF, nebo pokud jich není tolik i pouze telefonem nebo e-mailem. Postup, aby korektur nebylo moc, je zřejmý. Co nejvíce chyb vychytat a upravit přímo v zdrojovém dokumentu, než dojde k samotné sazbě. Oprava v sazbě se vyznačí příslušným korekturním znaménkem, které se na pravém okraji sazby zopakuje a napravo od znaménka se napíše oprava. Učiní se tak souběžně s řádkem, v němž je chyba. Ale v roce 2001, když se dělalo ještě 90% všech korektur přímo na papír, mi přistála na stole korektura na Noviny Osmička pro Prahu 8, kterou jsem v té době zpracovával. A nedá mi to, abych se o ní nepodělil i s vámi. Užijte si jí, stejně jako já tehdy…

Zde najdete alespoň některé vybrané koláže, které jsem vytvořil. Koláž je jedním z nejpozoruhodnějších a také nejtypičtějších technických a výrazových prostředků, které se objevily na umělecké scéně 20. století.Umožňuje rychleji, bezprostředněji a také přesněji najít souvislosti mezi některými výtvarnými, literárními i filozofickými prvky, pro jejichž vyjádření by se těžko hledal vhodnější způsob. Slovo „koláž“ odvozuje svůj původ z francouzského „collage“ znamenající lepení, které by tedy mělo být určujícím znakem. Pro mne byl nejvíce inspirujícím člověkem v tomto oboru básník a výtvarník Jiří Kolář, který dal koláži zcela nový rozměr, vytvořil celou řadu nových technik koláže a jeho dílo patří nejen k celosvětově nejvýznamnějším počinům v oblasti koláže, ale také k nejvýznamnějším českým výtvarníkům dvacátého století. Právě jemu jsem také věnoval jednu ze svých koláží, kterou si tady můžete také prohlédnout.

K malování jsem se dostal poprvé v roce 1980. Pět let jsem navštěvoval kursy výtvarnictví vedené profesorem Růžičkou na základní škole umění v Táboře. Při studiu na střední průmyslové škole v Českých Budějovicích jsem se poprvé setkal se „světem“ počítačů, který mne uchvátil svými možnostmi. Po určité době jsem se vrátil k malbě, z jejíchž technik jsem si vybral především olej a později koláž. Zde najdete alespoň některé z mých prací od olejů až ke kolážím.

MIXSENSE – zleva Václav Švejcar, pak já (Martin Vácha), František Vošta a František Pikna. Slovo dalo slovo a v roce 1993 vzniklo výtvarné seskupení MIXSENSE, které se poprvé 5. listopadu 1993 představilo výstavou v Písku. A teď nejdřív stručně o každém pár slov: moje tvorba se soustřeďuje převážně na černobílý svět koláží ( např. Marilyn Monroe, Madonna, Umberto Eco a další). Oleje Václava Švejcara mají prokazatelně léčivé účinky což dokazuje i 2. místo v mezinárodní soutěží Vox Humana, v niž se hodnotí esoterický vliv výtvarných děl na člověka. Na jeho obrazech se barvy proměňují ve světelné tunely a podmořské světy. František Pikna překvapuje naopak svými objekty z železného odpadu, které svou konstrukcí vyvolávají smíšené pocity a rozhodně nenechají nikoho chladným. František Vošta svými romantickými vizemi lásky a života doplňuje naší čtveřici ve skutečný mix-sensé (z francouzštiny rozumný mix), hru snů a fantazie, věčný zápas srdce a rozumu.

A teď blíže k nám. Václav Švejcar / Již od dětství ho přitahovalo dobrodružství a dálky, proto se vyučil v letech 1977-80 lodním mechanikem pro Československou námořní plavbu v Děčíne.Prožil řadu měsíců na námořních lodích, miloval ticho moře i jeho rozbouřenou krásu. Když ukončil svou dráhu námořníka,  začal se profesionálně věnovat výtvarnému umění. Jeho obrazy jsou tajuplnou a romantickou fantazií podmořského světa. Mořské dno je ozářeno zlatavým jasem, jindy skrývá temnou jeskyni, příště zase potopenou rybářskou bárku. Velmi sugestivní na oko i na duši diváka působí „světelné tunely“ spojující snad náš svět pozemský s tím druhým… Bez zajímavosti jistě není ani „vyzařování pozitivní energie“ z jeho obrazů , které bylo zjištěno již několika odborníky. Dokonalá propracovanost miniatur, zajímavost a neobvyklost i těch nejmenších detailů, neotřelost a nápaditost, zvláštní soulad barev, světel a stínů, to vše dohromady skládá přitažlivý a tajemný celek, který nedokáže nezaujmout. Zemřel po nemoci na sklonku roku 2008.
Více na stránkách http://www.vaclavsvejcar.cz/

Martin Vácha /  Tvorba se nejprve opírá o hladkou malbu, která postupem času přechází do částečné kombinace s plastikou. Barvy se u těchto obrazů většinou nedočkáme, a pokud ano, jde vždy o určité zvýraznění objektů či části těla, na který chci ukázat. Jako je tomu u obrazu MAGICAL IDYLIC (řecké stavby) ,HOMOSEXUÁLA (modré oči) nebo AIDS (křečovitá tvář bolesti). Častým motivem je vztah mezi mužem a ženou či hranice mezi přátelstvím a láskou. Ve svých obrazech se snažím vyjadřovat k tomu co mě v současném dění upoutává, a už se jedná o motivy dědičnosti, strachu, nemoci či hladu jako právě v obrazu PROČ MLČÍME?, kde poprvé kombinuji olej s fotografií. Tento obraz pro mě také znamená zrod svého vlastního směru, který jsem nazval dokumentárním – DOK-ART. Nejčastějšími barvami jsou černá a bílá, jimiž přisuzuji zásadní význam tak jako dobru a zlu nebo lásce a nenávisti ve světě, který lze změnit.

František Vošta / Záliba k umění a obrazům zvlášť jej před lety dovedla k tomu, že zkusil sám malovat. Na počátku tedy nebylo odborné školení, jen chuť kreslit a malovat. Snažil se osvojit techniku hladké malby starých mistrů a používat jemné barevné přechody. Začal krajinami a přes stará zátiší kytice, kouzlu barev propadl a u malování zůstal. Cítil ale, že ho láká malovat fantaskní světy, měl chuť vyjádřit své představy, vzpomínky, prožitky. Jeho přátelé o něm říkají, že je fantasta a romantik, což se promítá i do jeho obrazů. Výtvarný motiv se opírá především o barvu, která k nám promlouvá. Fantaskní podmořské rostliny převládají koloritem modrozelených barev, navozujících dojem chladných mořských hlubin. Naproti tomu obrazy, symbolizující život, lásku a radost jsou malovány v teplých barevných tónech. Motivy představující smutek, osamění a smrt mají temné barvy, umocněné ještě navíc symboly, jako jsou svíce, oko, kříže. Jsou to symboly ze světa snů, které se mnohdy prolínají s realitou. Svojí dekorativní barevností upoutají oko diváka a snaží se jej zavést do světa vizuálních představ a fantazie. Stále hledá a objevuje nové možnosti výtvarného vyjádření, což se projevuje na jeho posledních obrazech. Zde kontrastuje hladká malba s plastickým povrchem. Na těchto obrazech se snaží vyjádřit vztah muže a ženy, protože jak říká, přátelství i láska patří k životu a neumí si život bez nich představit.

František Pikna / Již od mládí se u něho projevuje zájem o umění, a to především o oblast impresionismu. Začíná studovat osobnosti jednotlivých malířù a jejich životní osudy. Tato záliba ve spojení s obdivem a láskou k přírodě, jejím tvarům či zákonům ho posléze přivádí k realizaci objektů. Materiálem se mu stává odpad a to především odpad kovový. V něm se pak snaží vyjádřit recyklací novou krásu a tvar těchto předmětů.  Nad jeho objekty se můžeme pousmát či zamyslet, ale rozhodně nenechají nikoho chladným.

Naše čtveřice již není bohužel kompletní a v současné době už MIXSENSE tedy nevystavuje, ale v budoucnosti, kdo ví…

V roce 1992 jsem v Táboře otevřel GALERII MIRAGE, která podle mého názoru měla být „na rozhraní mezi snem a skutečností“. Rekonstrukce této galerie trvala téměř rok.  Vlevo vidíte úplně první „historickou“ pozvánku na její otevření. Galerie se nacházela v Křížkově ulici nedaleko náměstí v historické části města. Obloukovité klenby se v těchto místech skláněly už od  15. století. Přes tento historický ráz anebo právě proto se jednalo veskrze o galerii moderního umění. Téměř každý měsíc se zde konala nová výstava (např. Jiří Hampl, Oldřich Kulhánek, Martin Zhouf, …). V polovině roku 1992 se nám podařilo dokončit a otevřít další prostory, a tak se zrodil MIRAGE CLUB. Zde se u skleničky scházeli lidé všech profesí – od malířů, sochařů, grafiků až po řezbáře či hudebníky. Jednou ze zajímavostí byla bezesporu i „noční Mirage“. Vpravo vidíte, jak vypadala cena, která měla být každý rok udělována nejlepšímu vystavujícímu v galerii. Cena symbolizovala egyptského brouka SKARABEA, přinášejícího štěstí. Cenu vytvořil sochař Tomáš Macela. Každý pátek byla galerie i club otevřen až do půlnoci. Idea vytvoření nového kulturního časopisu MIRAGE mě v roce 1993 zavedla do Prahy.

Hebrejské slovo „timšel“, ve volném překladu „můžeš“ dává možnost volby. Znamená volnou a svobodnou cestu. A svaluje tak všechno zpátky na člověka. Když platí „můžeš“, platí zároveň i „nemusíš“. „Můžeš“ dává člověku velikost, staví ho to naroveň s bohy, protože i ve své slabosti a špíně a krvi bratrovraždy má pořád velikou možnost volby. Může si vybrat vlastní cestu, probojovat ji a zvítězit. Slovo, které bere půdu pod nohama vší slabosti, zbabělosti a lenosti. Proto se každý z nás musí zamilovat do toho třpytného nástroje, do lidské duše. Je to ve vesmíru něco zázračného a jedinečného. Věčně na ni něco útočí a nikdy ji nic nezničí – kvůli tomu slovíčku „můžeš“. Já věřím, že na světě jde pořád o jednu a touž historii, jenom o tu jednu, která nás stále děsí a inspiruje, takže žijeme v pokračujícím seriálu ustavičného uvažování a údivu. Lidé jsou lapeni – svými životy, svými myšlenkami, svým hladem a ctižádostí, svou lakotou a krutostí i svou laskavostí a velkomyslností – do sítě dobra a zla. Tohle je myslím jediný příběh, který známe, a opakuje se znovu a znovu ve všech rovinách citlivosti a inteligence. Ctnost a neřest tvoří osnovu a útek naší první vědomé zkušenosti a budou tkanivem i té poslední, bez ohledu, jak dokážeme změnit tvář krajiny, řek a hor, ekonomiku nebo společenské mravy. O nic jiného nejde. Každému člověku, jakmile setřese prach a rmut svého života, zbudou jenom tvrdé a jasné otázky: „Žil jsem dobře, nebo špatně? Způsobil jsem nějaké dobro – nebo zlo?“ A když někdo zemře za našich časů – jestliže měl bohatství a vliv a moc a všechny dary, které vyvolávají závist, a živí pozůstalí zinventarizují majetek a slávu a dílo a památku nebožtíka – zůstává tu pořád otázka: „Žil dobře, nebo špatně?“ Závist pominula a měřítkem se stává: „Byl milován, nebo byl nenáviděn? Pociťuje se jeho smrt jako ztráta, nebo z ní vyplývá určitá radost?“ Uprostřed nejistoty jsem si jist, že lidé pod povrchovou vrstvou křehkosti chtějí být dobří a chtějí být milováni. Samy jejich neřesti vyplývají většinou ze snahy dosáhnout lásky zkratkou. Kdy se člověk octne na prahu smrti, nezáleží už na jeho talentu, vlivu a géniu, neboť umírá-li nemilován, vidí svůj život nutně jako prohru a umírá se mu strašně. Připadá mi, že jestliže se vy či já musíme rozhodnout mezi dvěma směry myšlení či jednání, měli bychom pomyslet na svoje umírání a snažit se žít tak, aby naše smrt nepřinesla světu žádné potěšení. Všechny romány, všechna poezie jsou založeny na nikdy nekončícím zápasu dobra a zla v nás samých. Nezapomeň. Timšel.

John Steinbeck – Na východ od ráje

Webové stránky studia Detail byly poprvé spuštěny v roce 2001 v podobě, kterou můžete vidět právě ZDE. Nového redesignu se dočkaly až v červnu roku 2014, kdy se kompletně změnila grafika a hlavně celé pojetí webu. V referencích se tak konečně objevují téměř všechny významnější práce a ukázky.